Egypt a Sinaj

Ráno jsme ještě zkusili Izraelské cestovky, jestli nám neudělají dobrou nabídku výjezdu na Sinaj, ale ceny nad 100 dolarů nás dostatečně odradily a tak jsme na hranice šli sami. Po důkladné kontrole na hranicích, zejména na egyptské straně, jsme se prosmlouvali k slušné ceně za taxík do Dahabu. Cestou jsme se seznámili s pěti kanaďany a z hovoru po chvíli vyplynulo, že jsou to studenti práv a byli v Izraeli na stáži … a zase je o čem  povídat. Teď si užívají volna před odletem domů. Byli to sympaťáci a bydleli s námi dokonce ve stejném místě. Vyklopili nás totiž u hotelu, který provozuje Jimmy. O něm je zmínka i v anglickém průvodci od Lonely Planet, kde je označen jako chlápek v bílém kovbojském klobouku, který všechno zařídí. A taky, že jo. Za rozumnou cenu jsme se dohodli, že nás nazítří v noci nechá dovést ke klášteru sv. Kateřiny pod horu Sinaj a zařídí, že nás pak někdo odveze i zpět na hranice s Izraelem. Paráda. Měli jsme před sebou den odpočinku u Rudého moře, na krásném a pro našince levném místě.

Celý následující den až do večerního odjezdu na Sinaj jsme leželi na pláži a hlavně jsme se potápěli, vlastně šnorchlovali. A že se bylo na co koukat. Rudé moře je v těchto místech úžasné. Asi po sto metrech od břehu je korálový rif klesající strmě dolů. A kde jsou korály, tam se prohání hejna pestrobarevných ryb, rybek a rybčat. Duhový svět v neustálém pohybu. Jedním slovem nádhera, která se musí vidět na vlastní oči.

Odpočinek v Dahabu (Sinajský poloostrov)

Polední romantika

Večerní romantika

Potápění na korálovém rifu

Kolem 23 h jsme se rozloučili s Jimmym, Dahabem, nasedli do aut a vyrazili směrem k hoře, kde Bůh zjevil Mojžíšovi desatero přikázání. Na Sinaj se chodí v noci, protože je uprostřed pouště a ve dne by to šlo dost ztěžka. Chodí se tam tak, aby poutníci dorazili na východ slunce kolem 6 h ranní. Slabší nátury si namáhavou cestu zjednodušili tím, že využili všudypřítomných velbloudů. Je to kus cesty, přeci jen Sinaj ční do výšky 2285 m. Výšlap nahoru trval něco kolem 4 hodin chůze. Pohled na slunce rodící se na horizontu pouště do nového dne, ale stojí rozhodně za to.

Na hoře se shromáždily nesčetné zástupy lidí různých národu,  mezi nimi zvědavci, nadšenci, turisti a nebo lidé s posvátnou úctou a touhou vnímat Boží přítomnost.

Východ slunce na Sinaji

Cesta zpět utíká rychle, jen mám strach, abychom někdo neusnuli uprostřed skoku mezi dvěma kameny tvořícími schody dolů. Únava z probděné noci je znát, ale krása okolních pouštních hor je dostatečně burcující. Scházíme poslední úsek cesty a už jde vidět náš cíl – klášter svaté Kateřiny. Jedno z ojedinělých míst, kde žijí muslimové a křesťané vedle sebe v míru. Podle tradice je za zdmi kláštera místo zjevení Boha v ohnivém keři. Tehdy se Mojžíšovi představil slovy: ,, Já  jsem, který jsem“.  Dodnes na tom místě roste keř rodu Rubus, tj. česky ostružiník.

Klášter sv. Kateřiny

Průvodcem na cestě nám byl beduín Mohamed, který se nám svěřil, že má za 14 dnů svatbu a že jestli chceme, jsme zváni. Škoda, že nemůžeme zůstat déle. Upřímně jsme se zasmáli, když nám řekl, že musí ještě před svatbou cut the cat’s head. V překladu tedy: uříznout kočce hlavu. Podivili jsme se, co je to za rituál, jestli opravdu ufikne kočce hlavu… mimochodem kočky jsou v Egyptě svatá zvířata. Byli jsme vyvedeni z omylu. Tohle pořekadlo totiž znamená, že až jeho manželka udělá něco špatně, třeba něco v domácnosti rozbije apod., musí ji prostě zbít. Nestačí její omluva, sorry sorry, dle jeho slov nic neznamená. Aby se to neopakovalo, musí přijít preventivní trest. Jak to ve skutečnosti je to nevím, ale Muhamed vypadal tak, že by snad ani mouše neublížil. No zdání může klamat.

Avšak nastala i situace, kdy se on vysmál nám, a to tehdy, když jsme si mysleli, že podle staré tradice i jemu vybírají ženu rodiče a musí ji zaplatit náležitým počtem velbloudů. Hrdě odvětil, že svou ženu si vybral rozhodně sám, ale pak přiznal, že móóóc velbloudů bude muset platit, když se s ní dá rozvést.

Mohamed

Naši dopravci si nás ještě přeložili cestou do dalšího auta směrem zpět na egyptsko-izraelské hranice a my se odtud vrátili do Eilatu. Došli jsme na autobusové stanoviště a po chvilce váhání jsme se rozhodli vrátit do Jeruzaléma a pokusit se sehnat nocleh u naší milé Hermíny. Lístky jsem šel kupovat já a když jsem zaplatil a odcházel, všiml jsem si, mi prodejce vydal o 100 šekelů více než měl. Tak jsem to šel vrátit. Nejdříve nedokázal pochopit, že nechci já něco po něm, ale že mu vracím peníze. Nakonec se nám podařilo ho přesvědčit a  také díky vydatné pomoci ostatních lidí stojících v řadě. Za poctivost jsme si vysloužili jejich potlesk … no aspoň jsme vylepšili mezinárodní vztahy … v Eilatu to mají Češi dobré. Cesta do Jeruzaléma proběhla bez problémů a opět o nás bylo postaráno, neboť koho by přeci překvapilo, že nám sestra Hermína s úsměvem na rtech sdělila, že zrovna dnes 3 lidé, kteří měli přijet, nedorazili, takže jejich pokoj je pro nás volný…