Přílet

Cesta letadlem utíká pomalu, ale člověk se alespoň znovu stačí zamyslet nad motivem a úmysly, se kterými jede do míst, kde se staly klíčové události lidských dějin ovlivňující nejen kulturní a společenský, ale především duchovní rozměr celé naší civilizace. Navštívíme významná místa Starého a Nového zákona, jak na nás budou působit? Bude v nich alespoň stopa síly událostí starých tisíce let? Nebo to budou jen prázdné, pouťovými kýčemi vyvětralé ruiny, připomínající spíše naší dnešní dobu?

Kolem 16 h 12.7.2008 jsme přistáli na hlavním letišti Ben Gurion v Tel Avivu. Vzhledem k neustálé bezpečnostní hrozbě jsou všichni pasažéři podrobeni nejen zavazadlovým kontrolám, ale také ústním pohovorům, takže znalost angličtiny je v tomto případě samozřejmostí. Asi jsem byl podezřelý, protože kromě letištní policejní služby jsem byl znovu vyslýchán ještě civilními zaměstnanci na vztah k té paní, co je se mnou a co hodláme v Izraeli dělat. Je to moje žena a chceme cestovat… stačilo to a my jsme mohli vstoupit do země.

K naší smůle jsme přijeli v sobotu, tj. ve dni, kdy židé slaví sabat (hebr. Shabbat), období od pátečního západu slunce do sobotního západu slunce, kdy Bůh odpočíval a proto odpočívají i židé, takže se nepracuje, jsou zavřené obchody a hlavně... nejezdí autobusy. Nás ovšem čekala ještě cesta do Jeruzaléma. Jedinou možností bylo využít arabský společný taxík zvaný sherut. Arabové, jindy velice vstřícní ke smlouvání, v tomto případě neslevili ani šekel a za 50 šekelů (asi 250 Kč) nás zavezli do Jeruzaléma k Damašské bráně, naštěstí až do místa, kde jsme se potřebovali dostat kvůli ubytování. Odtud to bylo do kláštera jen pár kroků.

Damašská brána (Jeruzalém)

Po dvou dnech na cestách a v novém, cizím prostředí, jsme úsměv přátelské řeholní sestry Hermíny, pevné zdi kláštera a čisté, klimatizované pokoje vnímali jako domov. Dlouho jsme se ale neohřáli (ono to české přirovnání v pouštním městě moc nezní, spíše by se dalo říct, dlouho jsme se nevychladili) a vyrazili jsme do arabské čtvrti Jeruzaléma.

Jeruzalém je z historických důvodů rozdělen na čtyři části (křesťanská, aramejská, arabská a židovská) a prolínají se zde tři světová náboženství (křesťanství, judaismus a islám). Město bylo historickým svědkem mnoha bitev a jeho architektura je směsicí různých stylů. Procházeli jsme se arabskou čtvrtí, typickou mnoha obchůdky, stánky, svou typickou a nezaměnitelnou arabskou vůní, která je směsicí koření, pečiva, zeleniny, tabákového kouře, potu i špíny a dorazili jsme až ke vchodu ústícímu ke zdi nářků.

Bylo pozdě, takže jsme se ke zdi nedostali, ale postranními uličkami a za pomoci ochotných arabských chlapců jsme se dostali nahoru na stavby, ze kterých jsme z dálky mohli pozorovat dění u zdi. Židé slavili konec sabatu a byla zde spousta modlících. Pro člověka vyrůstajícího v křesťanské kultuře je modlitba židů plná úklonů skutečným zážitkem. Ale ke zdi nářků se ještě vrátíme, je pozdě, takže jdeme raději spát. Cestou si u arabů koupíme ještě ovoce, hlavně dobře vypadající a ještě lépe chutnající mango. To jsme ještě netušili, že u Galilejského jezera si ho natrháme u cesty sami.

Zeď nářků (Jeruzalém)